Labyrint patří stejně jako kruh, kříž nebo spirála k prastarým znakům lidské kultury. Jeho původ však zůstává v podstatě dodnes neobjasněn.To, co dnes běžně považujeme jako labyrint, tedy změť křižujicích se chodeb a slepých uliček, vzniklo teprve před několika staletími. Původně byly labyrinty ploché systémy vyznačující se snahou o symetrii, jejichž centra byla spojena s vnějším otvorem nesmírně dlouhou, ale jednoznačnou cestou bez křižovatek nebo možností volby. Římané s oblibou používali motiv labyrintu na nástěnných mozaikách. V Evropě v dávnověku věřili, že labyrinty nakreslené na skále nebo na zemi mají kouzelnou moc. Křesťanská tradice připisuje jeho původ králi Šalamounovi, který je ztělesněním rozumu a moudrosti. Starověký labyrint je většinou tvořen uzavřeným prostorem s jedním vchodem, které ústí do spleti čar, meandrovitě se vinoucích až k nějakému ústřednímu bodu. Spletitá linie je přitom symbolem života, zatímco střed smrt a znovuzrození. Ze středověké tradice je znám náboženský tanec na způsob pouti po vzoru labyrintu na podlaze gotické katedrály.Tímto starobylým symbolem si posloužila i křesťanská církev. V mnoha středověkých katedrálách tak nacházíme labyrinty na stěnách a sloupech nebo jako dlaždicové vzory na podlaze – někdy tvoří osmiúhelník, jako například v Remeši, většinou jsou však přísné soustředěné, jako je tomu v katedrále v Chartres. Za nejstarší křesťanský labyrint se považuje labyrint baziliky v Oréansville (Alžírsko) z roku 324. Stejně jako většina řeckých labyrintů i bludiště v katedrálách měla pouze jediný vchod na znamení naděje, že pravému křesťanovi nehrozí věčné prokletí, ale dostane se mu vykoupení. Vlastní labyrint pak představuje cestu zkoušek. Dokonce pak poutníci, kteří se nemohli vydat na pouť do Svaté země, absolvovali cestu složitou spletí chodbiček labyrintu, jako trest za své hříchy.
Chrámové labyrinty se nacházejí vždy uprostřed západního portálu, který tvoří symbolické rozhraní mezi vnějším světem a domem Božím.U většiny z nich je také vchod do labyrintu situován západním směrem. V 16. století se začal prosazovat nový způsob zobrazováni labyrintu; přitom se změnila nejen jeho konstrukce, ale také jeho základní idea: labyrint od té doby sloužil jako příhodné místo rozptýlení a meditace. Objevila se především trojrozměrná bludiště ze zdí a keřů s propletenými, křižujícími se cestami. Tato novodobá podoba labyrintu neměla střed, k němuž by se mělo směřovat; šlo v něm spíše jen o to, jak najít klikatými stezkami správnou cestu k východu.První labyrinty tohoto typu byly zbudovány v parcích královských zámků ve Francii a Anglii. Jedním z nejslavnějších parků je park ve Versailles.

Nejrozsáhlejší kolekci labyrintů - parkové, zrcadlové, vodní či uprostřed polí má Velká Británie. Každoročně je navštěvují stovky tisíc návštěvníků.

V mořském parku v Jersey vytvořil Adrian Fisher největší vodní labyrint na světě. Jeho stěny tvoří proudy vody, které tryskají do větší či menší výše a někdy mizí a vytvářejí chodbičky, které nikam nevedou.

Odkazy na stránky s touto tematikou:
http://www.astrolog.org/labyrnth/algrithm.htm - klasifikace labyrintů (anglicky)
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/0/2D935C9CE4CD26F2C1256E9700489BCC?OpenDocument&cast=1- něco o labyrintech a bludištích (česky) + související odkazy
http://referaty.atlas.sk/ostatne/nezaradene/18811/bludiska-a-labyrinty - referát o bludištích a labyrintech včetně metod hledání cesty ven (slovensky)
http://www.studentagency.cz/mainpage.php?switch=1145&id=79 - další informace o labyrintech
ukázky labyrintů a bludišť (soubory pdf): soubor1, soubor2, soubor3